GipfelbuchGipfelbuch
| 
v jihovýchodním Německu, v Sasku,
na jih od města Drážďany,
na hranici s Českou Republikou, po obou stranách Labe
přes Drážďany (dobré letecké spojení přes Frankfurt) nebo Prahu (ČR)
centrální města jsou Bad Schandau, Königstein, Rathen a Hohnstein
mnohá z těchto míst jsou dosažitelná veřejnými dopravními prostředky (vlak, autobus)
pískovcové vrcholy mají výšku od 10 metrů do 70 metrů
S více než 17000 lezeckými cestami patří Saské Švýcarsko k největším lezeckým oblastem v Evropě.
Horolezectví zde má velmi dlouhou tradici, která sahá až do konce 19. stolení kdy se tato místa počala k lezení využívat.
Velmi brzo a velmi důsledně se v labských pískovcích upustilo od lezení s umělými pomůckami. Zvláštnosti tohoto území vyplývají jak z dlouholeté tradice a úplného prosazení myšlenky volného lezení tak s geologických podmínek.
Pískovec v Saském Švýcarsku má různou pevnost, většinou je ale velmi měkký. (Je méně pevný a zároveň měkčí než pískovec v jižním Falcku nebo v pískovcových územích ve Spojených Státech Amerických jak jsou např. pískovce národních parků "Zion" nebo "Arches").
Skalní stěny tak nabízí četné lezecké možnosti i v dolních stupních obtížnosti.
Pískovec se tím stává také ale velmi choulostivým.
Z daných geologických podmínek vyplývá několik zvláštních pravidel, např. zákaz lezení za mokra, zákaz používání magnézia (MgO), kovových jistících prostředků jako jsou hexentriky a "friends".
Saské Švýcarsko je národním parkem. Lezení v národním parku (a v celém jeho území) je dovoleno jen na k tomu určených skalách a to pouze podle saských pravidel pro lezení.
Dočasně se vyskytují uzavírky k ochraně ptactva. Tyto uzavírky jsou v přírodním terénu značeny. (většinou pouze v německém jazyce, prosím pamatujte na slova jak "gesperrt" ["zavřeno"], "Sperrung" ["uzavřeno"] nebo "verboten" ["zakázáno"] ).
Přístupové cesty ke skálám jsou v národním parku značeny:
 |
vstup | |
 |
cesta uzavřena |
Lezení v Saském Švýcarsku má pevná pravidla.
I ta zde mají dlouhou tradici, kterou sahá do začátku dvacátého století. Jádrem pravidel je vysoký etický nárok a ohled na zvláštní podmínky pískovců.
(Téměř) na každém vrcholu je malá kovová schránka s "vrcholovou knihou".
Vrcholové knihy vyplňujte velmi pečlivě a úhledně. Pro popsané vrcholové knihy existuje vlastní archiv u SBB. Nejstarší knihy jsou ještě z období před rokem 1900 !
Mnoho horolezců se při zdolání vrcholu zdraví stiskem ruky a pozdravem "Berg Heil" (hoře zdar).
Horní jištění ("Toprope") není příliš oblíbené, na místech slaňovacích ok a tam kde dochází k oděru skály lanem je tento způsob zakázaný.
Lezeckými cíli jsou tradičně pouze osamělé skály, "vrcholy".
Staří Sasové brali skály jako výzvu a chtěli pokořit vrcholy, které nebyly ještě dostupné! Dnes, v době striktní ochrany přírody, je toto (sebe)omezení na lezecké a nelezecké, "klidné" skály šťastným řešením.
Ten, kdo do Saského Švýcarsku přijede především z důvodu lezení by si neměl nechat ujít jak překrásnou přírodu tak právě zdejší zvláštnosti lezení.
Lano:
50 nebo 60 metrů dlouhé, jednoduché lano (délka slaňování málokdy přesáhne více než 20 metrů, pokud ano viz horolezecký průvodce)
Smyčky:
Podle typu lezecké cesty: 1 velká/dlouhá plochá smyčka, 2-5 středně dlouhých plochých smyček, sortiment uzlových smyček z lodního lana o průměru 5,6 mm (Dynema nebo Kevlar), 7, 8, 9 a 10 mm, a pro zvláštní případy (široké spáry) 5m dlouhé lano (10mm), svázané do jednoduchého velmi silného uzle.
6 – 12 expresních smyček
Pro potřeby horolezců existuje v Drážďanech, Pirně, Bad Schandau a Hřensku (ČR) několik speciálních horolezeckých obchodů.
Tradiční průvodci horolezectví popisují lezecké cesty slovně, vzdálenosti mezi jednotlivými kruhy na lezecké cestě jsou často tak daleko od sebe, že se dá jen velmi těžko vyčíst její průběh. Slovní zásoba je v průvodci často velmi skromná a lezecké cesty velmi často kopírují přírodní skalní terén.
Němečtí horolezci jsou zde velmi vstřícní a rádi poradí.
Standardní průvodce (jenom v německém jazyce)
6 svazků, dobré skicy polohy vrcholů, lezecké cesty jsou popsány slovně, málo topografických fotografií, několik dodatečných informací o územích a dějinách, popsaná je každá cesta a každý vrchol.
Reference o lezeckých skalách!
Kompaktní průvodce (jenom v německém jazyce)
2 svazky (momentálně je v obchodech pouze jeden svazek), dobré skicy polohy vrcholů, lezecké cesty jsou popsány slovně, mnoho zkratek, několik dodatečných informací o cestách, vrcholech a územích, popsána skoro každá cesta a skoro každý vrchol.
"Topografický” – průvodce (jenom v německém jazyce)
K dostání pouze k několika územním oblastem, topografický a slovní popis.
Lezecká sezona je od dubna do října.
Mimo toto období je počasí většinou studené nebo vlhké (mnoho deště, od prosince do února teplota často pod 0°C).
V období plného léta jsou časté krátké horké dny, kdy je příliš horko na zdolávání velmi těžkých lezeckých cest (zákaz používání magnézia!). K lezení se doporučuje využívat stinné partie a chladnější denní dobu.
Mluví se německy, mladiství mluví také více či méně anglicky, další jazyky se většinou nevyužívají.
Vůči jiným horolezcům jsou zde lidé velmi vstřícní, obzvláště tehdy, když se lezci zajímají o zdejší zvláštnosti a také je respektují.
letzte Bearbeitung dieser Seite am
